Podlužácký kroj v charvátské části

Dětský kroj

Dětský lidový oděv na Podluží (text reflektuje etnografickou práci autorky v Městském muzeu a galerii Břeclav v letech 1996 – 2015).

Dokladů nejstaršího dětského krojového odívání máme pomálu. Na příležitostných fotografiích vidíme většinou rodiny s dětmi ve svátečním oděvu, u badatelů převažoval zájem o kroj dospělých a také muzejní sbírkové předměty této kategorie jsou méně početné. Dětský oděv se z terénu poměrně hůře získával, což hlavně platí pro doklady všedního oblékání. Oděv totiž v minulosti zejména ve více početných rodinách přecházel mezi sourozenci až do úplného obnošení. Na každodenní nošení musely stačit často (v chudších rodinách) sukýnky a zástěrky ušity ze zbytků látek, nebylo výjimkou použít i staré barevné prostěradlo či duchnu. Takových dokladů je v muzejní sbírce minimum, většina informací o všedním odívání je získávána z literatury a hlavně z vyprávění pamětníků. Z dětského oděvu jsou zastoupeny především ukázky a příklady slavnostnějšího nošení.

Je zajímavé, že u velmi výrazného podlužáckého kroje, je kroj dětský ve smyslu lokálním poměrně málo osobitý a ve srovnání s krojem dospělých není pro Podluží tak charakteristický. V základě podobný kroj dětský se v minulosti nacházel také jinde na Slovácku i v odlehlých krojových oblastech v Čechách. Charakter dětského kroje na Podluží je v základních rysech jednotný a v jednotlivých obcích se vzájemně liší jen v určitých detailech. Výjimku tvořila obec Dolní Bojanovice, kde se také dětský oděv udržel poměrně dlouho (ještě v poválečných letech zde chodila v kroji polovina děvčátek, zatím co chlapci již v šatech městských). V současnosti dětský lidový oděv je výhradně oblékán jen při hodových či ostatních folklorních záležitostech, v poslední době se snad zvyšuje počet malých „krojovaných“, a to v souvislosti s každoročním pořádáním krojových dětských plesů.

Velmi hezkou a početnou kolekcí tvoří součásti novorozeneckého odívání, jedná se např. o plátěné „zavinovačky“, na kterých je dobře vidět podle bohatosti zdobení sociální postavení rodiny, ve které byly zhotoveny. Nejstarší sbírkový předmět je z roku 1920 z Mikulčic z domkařského prostředí a ve srovnání třeba s předměty z Poštorné (30. léta, sedlácká rodina) zde chybí ozdobné výšivky i bohatá aplikace plátěných „čipek“. Peřinky se dělily na všední (z barevného kanafasu zvané čárkové se používaly výhradně na noc) a na sváteční, z nichž nejpečlivěji byly zhotovovány ty ke křtu. Podklad těchto slavnostních zavinovaček byl z jemného batistového plátna a ve vzoru bílého vyšívání se od 30. let minulého století již uplatňovaly spíše než starší lidové motivy předlohy z módních vzorníků. V některých obcích se poměrně dlouho udržely (místy i dnes) křtící „krstné“ dečky. Soudobější, na rozdíl od klasicky bíle vyšívaných na batistu s vyšitým IHS z přelomu 19. a 20. století, jsou již zhotovovány ze saténu a pestře vyšívány popř. nejnověji i malovány.

Bohatě vyšívány nebo zdobeny hedvábnými mašlemi byly i „povijany“, kterými se převazovaly již zmíněné zavinovačky. Vedle povijanů strojově tkaných se dlouho užívaly také kusy ručně pletené či háčkované. Ke křtu v polovině minulého století se místo původních vyšívaných začalo používat bílých hedvábných stuh s malovanými barevnými kytičkami a s ozdobným třepením na koncích. 

Samostatnou kapitolou je vlastní kojenecké oblečení, zastoupené jak plátěnými novorozeneckými košilkami a čepečky s jemnou bílou či žlutou výšivkou, tak slavnostním oblečením ke křtu z nadýchaného saténu či mulu, nezřídka dědící se v generacích. Také v kojeneckém odívání se však od konce 30. let minulého století projevuje vliv městské módy a s rychle se šířící konfekcí mizí podomácku a v tradičním střihu zhotovovány součásti novorozeneckého odívání. Snad jen slavnostní novorozenecký čepec (opět nejčastěji ke křtu), který většinou daruje kmotra, se složitější úpravou a tvarem odlišuje od běžného konfekčního zboží. Plátnem podkládaný saténový čepec je zdobený ve švech skládanými stužkami „kranclíčky“, drobnými korálky, vlnovkami z dracounu a jinými drobnými ozdobami. Lemůvka kolem okraje čepce je provedena z hustě nařaseného tylu, prokládaného umělými poupátky v barvě růžové nebo modré, podle pohlaví dítěte.

Školní třídy, Hlohovec, I. republika. Archiv autorky.

Společným oděvem pro děvčátka i chlapce do 2 až 3 let (na severním Podluží ještě v meziválečném období až do 6 let) bývala tzv. „pasnica“, někde též nazývána „kaboš“. Byly to šatečky se sukní, živůtkem a rukávy v celku, často sešité v jeden kus z různých materiálů a různých barev. Na všední den z barchetu, flanelu, kretonu, na neděli z hedvábí. Horní část se zapínala na zádech na knoflíky, spodní část měla tvar sukně dlouhé do poloviny lýtek. Sukénku zdobilo několik nesežehlených sámečků, živůtek potom strojová „pleténka“ nebo sametka, středem po délce našitá. Pro zimní období byly charakteristické dlouhé široké rukávy, které povětšinou v létě zcela chyběly. Pod nedělní „kabošek“ se nosívaly spodničky a v některých dědinách stuha, uvázaná kolem pasu dozadu. Její konce splývaly až po okraj sukně. Límeček nahrazoval vyšívaný krézlík podvlečené košilky. 

Do jednoho roku nosila obě pohlaví na hlavě čepeček, zhotovený z květovaného hedvábí, ve švech pošitý nařasenými pentličkami, korálky, dnes i flitry. Na temeni hlavy je zhotovena krásně upravená „makovička“ (zvaná též „frča“ či „gargula“), poskládaná z bílých, modrých a červených mašlí. Od druhého roku děvčátka nosí již šátek a chlapci „širúšek“. Vlasy se dětem do dvou let nestříhaly, malým děvčátkům se potom delší vlásky rozčesávaly na „pútec“, vzadu se splétaly od uší na dva copánky a do nich se zaplétaly šňůrky. Levý copánek se potom dole zahnul doprava, pravý doleva a na vrchu hlavy se těmi šňůrkami zavázaly. Nošení jednoho silnějšího copu s pentlí bylo považováno za „panskou“ úpravu. 

Děvčata až do doby než začala tzv. „dívčit“ původně nenosila rožky, kordulku a fěrtoch, ale oblékala jupku a sukni ve všední dny zhotovenou z obyčejných materiálů (barchet, potištěné plátno), doplněnou zástěrou bledě modré barvy s nízkou barevnou výšivkou, při slavnostnějších příležitostech potom „šaty“ ze stejného materiálu, ozdobené lístkovou „parádou“ jako u dospělých žen. Rozparek na sukni je však vzadu, krytý převázanou širokou stuhou, na rozdíl od předního rozparku dospělých. Také rukávce pro dívky do dvanácti let jsou na zapínání dozadu. V období zimních měsíců se uvazoval dívčí vlněný (pepitový), později i pletený vlňáček do kříže a vzadu se zavazoval na suk. Na hlavách děvčata nosila černé nebo bílé tibetové šátky.

Velmi slavnostní příležitostí bylo první přijímání nebo procesí Božího těla, což často znamenalo příležitost k pořízení nového parádního oděvu. V meziválečném období vypadal tento krojový oděv pro děvčátko ve věku asi 10 let následovně. Svrchní hedvábná sukně s rozparkem dozadu, její délka sahala zhruba do poloviny lýtek a ve spodním okraji byla ozdobena 4 sámky. Pod ní se oblékaly tři bílé naškrobené spodničky, bílé pletené punčošky a na nohou byly kotníčkové botky se šněrováním (ve 40. letech minulého století se již běžně kupovaly „baťovky“). K sukni se oblékaly dívčí rukávce (zapínaly se vzadu u krku) s taclemi, ozdobené řadou sámků a kraječek na hrudi, krajka jako „krézlík“ byla našita i kolem krku. Kolem pasu se potom uvazovala hladká hedvábná mašle, na zádech zkřížená a vepředu spuštěná. Vlasy nosila děvčata rozpuštěné s posazeným věnečkem na hlavě.

Po roce 1945 se stále více prosazuje varianta, která již kopíruje slavnostní ženský kroj. Přibývá naškrobených spodniček, na dívčí rukávečky se obléká hedvábný či saténový lajbl ozdobený barevnými stužkami a objevuje se molový fěrtůšek s jednodušším vyšíváním. Rožky či kokeš však děvčata dostávala zpravidla až k muzice, v Lanžhotě po vyjití školy. Ojediněle je již dříve nosila i malá děvčátka jako doplněk k miniaturnímu slavnostnímu kroji dospělých pro mimořádné nebo církevní slavnosti. V Dolních Bojanovicích zase pro tyto příležitosti se nosily umělé věnce s dlouhými visícími pentlemi dozadu.

Chlapci nosili podobně jako dospělí muži „třaslavice“ (v Moravské Nové Vsi se používal název „trcule“) z konopného, později lněného plátna se širokými nohavicemi spadajícími až pod kotníky, na spodním okraji otřásněnými. V pase měly vpředu krátký rozparek a uvazovaly se „gatňákem“, všitým do pásového lemu. Z mužského krojového oděvu potom přešla do chlapeckého i plátěná košile s širokými dlouhými rukávy, jejichž spodní okraje měly bílou bavlnkou vyšitou formu a prsní přeložku i límec zdobila červená nebo bílá výšivka. Kroj doplňovala zástěrka z modrého plátna s barevně vyšitou úzkou formičkou a klobouček „húseňáček“ s nepatrnou stříškou stočenou nahoru a ve spodní části olemovaný barevnými „housenkami“, bez dalších ozdob a „kosířku“. 

Sváteční chlapecký oblek se na přelomu 19. a 20. století skládal z látkových nohavic starého střihu s tradičním klínkem (jako dosud u červenic), obyčejně v barvě hnědé, k tomu stejný lajbl s prostřihnutými kapsami. Později, již v období meziválečném, se i chlapcům nechávají šít celé „šaty“, tedy látkové kalhoty modernějšího střihu a kabátek s běžnými knoflíky a nasazenými kapsami. Tento oděv nosili chlapci do doby, než dostali své první červenice, a to bylo většinou u příležitosti biřmování. V období poválečném, podobně jako u dívčího slavnostního oděvu, začíná chlapecký kroj zcela kopírovat oděv dospělých a proto dnes můžeme např. při hodových příležitostech vidět i pětileté chlapečky v kompletním miniaturním kroji „na vyslečení“, samozřejmě bez „kosířku“ jako symbolu dospělosti.

Před zimou chlapce v minulosti chránily dubené kožichy, někdy posměšně nazývané „strúpky“, které se většinou přešívaly ze starých mužských kusů a měly jen jednoduchou výšivku s tulipánem na zádech. Ke kožichu patřila „baranička“ na hlavu a vysoké holénky na nohy. Dětské kožichy byly velmi rychle v 50. letech minulého století nahrazeny kupovanými zimníky.

Lednický kroj
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  • © Okrašlovací spolek Lednice
    (webové stránky lednickykroj.cz)
  • © PhDr. Alena Káňová (texty)
  • Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu autorů zapovězeno.
  • Web vytvořil pixelhouse.cz
Lednický kroj