Nástroje pro usnadnění přístupu

Lednice – lidové prostředí

Historický vývoj

Velkou ránu Lednici, ostatně jako celé jižní Moravě, zasadily události třicetileté války a nájezdy uherských povstaleckých vojsk. Majitelé panství se samozřejmě snažili napravovat vzniklé válečné škody na svém majetku i v životě poddaných. Maxmilián z Lichtenštejna udělil Lednici právo čtyř výročních trhů a jednoho týdenního trhu, při zámku pak Karel kníže z Lichtenštejna založil rozsáhlé zahrady. Lednice se postupně stala letním rodovým sídlem. Městečko se však zotavovalo jen pomalu. Ještě roku 1673 bylo zde 90 domů osedlých (obývaných), zatímco 25 pustých; z 94 měřic vinohradů byly jen dvě třetiny obdělávány. A jaké byly dobové povinnosti k vrchnosti? Tak v roce 1750 platila Lednice, která měla již tehdy obyvatelstvo německé i slovácké, o sv. Jiří své vrchnosti 29 zl. 10 kr., o sv. Michalu 54 zl. 33 kr., místo vinného desátku 15 zl. 17 kr., 105 slepic, 830 vajec, něco pšenice a ovsa. Z osedlých robotovalo 29 celoláníků dvouspřežně po 3 dnech v týdnu, 8 pololáníků po 2 a 2 čtvrtláníci po 1 dnu, 38 zahradníků po 23 dnech pěšky a 25 domkářů po 1 dnu v týdnu pěšky. Lednice měla tehdy i hrdelní soud, tedy právo trestat zločince smrtí.
Hody v Lednici 1933. Soukromý archiv.

Když si Lichtenštejnové zvolili Lednici za své letní sídlo, začali vykupovat selské domy, které stávaly na místě dnešního světoznámého parku a bránily i ve výhledu z právě přestavovaného zámku. Majitelé těchto gruntů byli vesměs Podlužáci a usazovali se v nově vystavených domech severně od zámku. Podle dobových pozorovatelů i pozdějších návštěvníků Lednice z řad národopisných badatelů či spisovatelů, přijímali sedláci spolu s novými příbytky ochotně i německou řeč a za panskou přízeň odkládali svoji mateřskou mluvu. „Jen část nepoddajných zůstávala věrna své otcovské půdě, a tak zůstalo kus staré osady, kterou nazývali starou nebo též slováckou Lednicí. Co v nové osadě pokračovala germanisace rychlým tempem, zůstávala stará Lednice dlouho slováckou osadou.“ Další poučení návštěvníci městečka si všímali, že neněmecké obyvatelstvo vyměnilo „svůj drahý národní oděv za levnější oděv Němců, který se blíží městskému. Podle řeči jsou Slováci už po mnoho let splynuti s německými obyvateli, ačkoli také mateřskému jazyku rozumějí a jím mluví.“

I když si odmyslíme větší či menší dobový patos a často národní přepjatost objevující se v těchto pramenech, tak národnostní otázka v Lednici druhé poloviny 19. století opravdu hrála významnou a rozhodující roli ve vývoji lidového (slováckého) života, včetně lidového oděvu. Různorodá etnická skladba obyvatelstva, výrazná germanizace a současné poměšťování původně početné slovácké skupiny způsobily, že Lednice koncem 19. století takřka mizí z etnografické mapy Podluží. Po celé 20. století se vlivem obou světových válek, časté proměny skladby obyvatelstva a zpřetrháním vazeb k regionu nevytváří silné a uvědomělé pouto k národopisnému regionu. Tím se vývoj folklorního života v Lednici liší od sousedních obcí. Teprve 21. století přináší novou šanci na pevný kontinuální vývoj.

Vyhrocená národnostní situace v Lednici se ovšem nevymykala soudobým trendům. Právě v letech 1880 až 1910 vrcholil česko-německý zápas o národnostní charakter většiny moravských měst (se smíšeným obyvatelstvem) a výjimkou nebyla ani nedaleká Břeclav. Industrializace a odkládání lidového oděvu jako projevu jinakosti, přijímaní německého jazyka při sílícím germanizačním tlaku (projevuje se to i ve výsledcích sčítání obyvatelstva) a v případě Lednice i postavením města jako centra lichtenštejnských statků, to vše se podepsalo na ústupu tradiční lidové kultury. Český živel navíc v obci, která postupně a definitivně ztrácela zemědělský charakter, drželo především české dělnictvo. Tato vrstva obyvatelstva však kroje nenosila a zvyky téměř neudržovala.

V roce 1673 mělo z 92 usedlíků 14 příjmení charvátské a 21 české. V první polovině 19. století dokonce mírně převažuje slovácké obyvatelstvo. V následujících letech počet osob hlásících se k české národnosti klesl až k číslu 99 (rok 1910). Německou obcovací řeč uvedlo tehdy 2 246 osob.  Od roku 1880 se ve sčítání obyvatel povinně uváděla tzv. obcovací řeč, od které se odvozoval původ, tedy sledovaná národnost. Otázka zvoleného jazyka hrála důležitou roli, doboví pozorovatelé správně upozorňovali na vytrvalé poněmčování českého živlu zejména na lichtenštejnských statcích a při práci na zámku. 

Relativně dobrou sousedskou shodu mezi příslušníky obou lednických národností – Čechů a Němců – z první poloviny 19. století vystřídala doba národnostních bojů. A byl hlavně hospodářský tlak, který posiloval německou část obyvatelstva v městečku. K tomu se postupně přidával i rozvíjející se místní spolkový život. Prosazující se německý nacionalismus vedl na konci 19. století k oslabování zdejší české menšiny. Opět si připomeňme situaci vypjatým dobovým patosem: „Úcta k rodičům poklesla nebo úplně vymizela a synek či dcerka styděli se za to, že rodiče mluví česky a neumějí německy, poněvadž zde dosud panuje všeobecný názor, že řeč inteligentů jest – německá, kdežto česky se mluví jen na služky, ještě dnes zaměstnanci Liechtenštejnovi říkají, že každý inteligent se pozná, jak promluví. Není v Lednici řídkým zjevem, že děti mluví s rodiči německy a tito jim odpovídají česky. Aby i rázovitý slovácký kroj zmizel z ulic lednických, vrhli se i na ten. Chcete-li chodit mezi lidi, nechte toto doma ukazujíce na kroj říkali Slovákům. Dodnes s oblibou používají frázi: Haltʹ Maul, Krobot, bist kein Mensch. Jest docela samozřejmé, že Slovák se cítí ponížen, zesměšněn, a není divu, že v krátké době ukládaly maminky drahocenný slovácký kroj do malovaných truhlic na půdu a v mnohé té truhle byste jej ještě dnes našli, ovšem dobře ukrytý, aby nemohl být někomu svědectvím, že v mládí jej nosil hospodář tohoto domu. Nejen za kroj a řeč, ale i za slovácký zevnějšek svých příbytků začali se naši lidé stydět, takže v krátké době zmizely ty pěkné zahrádky, které činí slovácké dědiny jihomoravské tak malebné a útulné. Smutný jest např. pohled na Dolní ulici, která svým uspořádáním a typickou architekturou jednotlivých domků nezapře dosud svůj původ. Holé zdi domků bez zahrádek, po níž možno jen stopy nalézti v sešlapané hlíně, trapně vzhlížejí do návsi. Německý hovor z nich nyní zaznívá a nelze vylíčiti dojmu, jakým působí na citlivého našince procházka touto ulicí…“

K zostření národnostních vztahů došlo po vypuknutí první světové války. Německý nacionalismus na jižní Moravě se svým centrem v Mikulově právě v těchto letech kulminoval. Lednická radnice i radikální němečtí obyvatelé obce přivítali válku s nadšením, neboť věřili v brzké vítězství rakouských a německých zbraní. Čtyři válečná léta však přinesla jen stále se zhoršující hospodářskou situaci a zhroucení rakouského válečného hospodářství. I na zemědělsky bohaté a úrodné jižní Moravě byl pociťován citelný nedostatek potravin, jejichž ceny navíc neustále stoupaly. Kromě nedostatku potravin byla katastrofální situace i v zásobování dalšími životními potřebami, jako například uhlím, svíčkami, petrolejem, a přidaly se rovněž stále se zvyšující náklady na dřevo a uhlí. I přes snahu německých politických stran na jižní Moravě vyhlásit zde vlastní německou provincii a přihlásit se k Německému Rakousku se nakonec i tato národnostně vyhraněná oblast stala součástí nové Československé republiky.

Český aspekt v Lednici byl výrazně posílen po roce 1918, kdy se nově do českých rukou dostávaly pozemky. V roce 1919 byla také slavnostně otevřena menšinová česká škola. Relativně prosperující a klidná byla 20. léta a počátek 30. let. Vedle sebe pokračoval i lidový život české a německé společnosti. Původní zvykosloví se ovšem udržovalo stále obtížněji, na české straně tradici uchovávalo jen několik původních selských rodin a Lednice se v průběhu první republiky v mapách etnografického regionu Podluží neobjevovala. Nicméně z tradičních zvyklostí a obyčejů se stále slavily fašank (masopust), velikonoční pochůzky i chlapecké hrkání nahrazující utichlé kostelní zvony, hody, náboženská a prosebná procesí, sklizňové oslavy či zvyky vánoční. V této době však již nedochází ke krojovaným svatbám, které se tehdy ještě udržují v okolních podlužáckých obcích – Hlohovci, Charvátské Nové Vsi či Poštorné.

Hospodářská krize a poslední předválečná léta opět zhoršily nejen kvalitu života v obci, ale znovu a naposledy zažehly česko-německé národnostní spory. Jednoznačným viníkem je opětovná radikalizace velké části lednických Němců a vznik nové nacionálně zaměřené německé strany SHF (Sudetoněmecká vlastenecká fronta), přejmenovaná v roce 1935 Konrádem Henleinem na SdP (Sudetoněmecká strana). V obci měla výraznou podporu a rok 1938 se již celý nesl ve znamení fašistických provokací. Druhá světová válka znamenala definitivní konec staleté existence Němců v Lednici. 

V letech 1945 až 1950 se složení lednického obyvatelstva výrazně změnilo. To vše se samozřejmě podepisuje na novodobém poválečném vývoji lidové kultury. S neexistencí německých obyvatel zanikají jejich lidové tradice a nové impulzy naopak přináší české obyvatelstvo, jež sem přesídlilo z okolních obcí a regionů. Ostatně posilu pro český živel znamenal již příchod několika podlužáckých rodin z Kostic a Mikulčic, které získaly pozemky při částečné parcelaci lichtenštejnského velkostatku po první světové válce. Příchod většinou tradičních rodin se silnou vazbou na lidové prostředí z regionu Podluží položil základ poválečného národopisného vývoje v Lednici. Rodiny ponejvíce pocházely z Břeclavi, Lanžhota, Kostic, Tvrdonic, Podivína, Mikulčic, Dolních Bojanovic, ale i z Velkých Bílovic či vzdálenějších Šardic a obcí severního Slovácka. Na jedné straně to znamenalo „záchranu“ samotné existence tradiční lidové kultury, na stranu druhou to přineslo určitou disproporci ve vývoji lidového oděvu (podrobněji v kapitole lidový oděv). 

Lednický kroj
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  • © Okrašlovací spolek Lednice
    (webové stránky lednickykroj.cz)
  • © PhDr. Alena Káňová (texty)
  • Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu autorů zapovězeno.
  • Web vytvořil pixelhouse.cz
Lednický kroj