Hody

Hody tedy patří i dnes na celém Slovácku k vrcholům zvykoslovného roku, sice s větším důrazem na jejich společenskou než obsahovou stránku, avšak s trvající specifickou atmosférou. Hody jsou navíc jednou z mála soudobých pravidelných příležitostí k nošení lidových krojů a prezentaci místního folkloru.

Hody v Lednici patří mezi ty patronátní. Slaví se v neděli po svátku sv. Jakuba staršího a sv. Anny, tedy koncem měsíce července. Až do roku 1938 se v obci slavívaly hody dvojí – slovácké a německé, oboje na lednickém náměstí. Hlavními reprezentanty slavností vždy byla a je svobodná chasa zajišťující hladký průběh zábav a starající se o náklady s tím spojené. Podle popisu badatelů v 80. letech 19. století se v charvátské části Podluží slavily hody tři dny, od neděle do úterka. Před hody se sešla chasa, složila peníze a stárek přivezl 8 až 10 věder vína, které se uložilo do sklepa. Během hodů se tam chodilo se džbánem a víno se nosilo na taneční místo ke konzumaci. Přespolní chasa se též častovala přímo ve sklepě. Muzikanti byli po všechny tři dny rozděleni po domech chasy, kam docházeli k obědu a k večeři a kde i přespávali. V neděli se sešli po obědě u stárka, odkud se šlo do hostince. V pondělí se chasa scházela u druhého stárka (podstárka) a opět zamířila do místního hostince. V úterý potom chasa odcházela od domu některého staršího svobodného chlapce. Na večeři se do rodin zvali i přespolní chlapci. Tradicí byly rovněž hodky o následující neděli.

Organizace takové nákladné hodové slavnosti samozřejmě vyžadovala početnou a dobře spolupracující svobodnou chasu, a ta v Lednici koncem 19. století již chyběla. Zatímco ještě ve výše zmíněných 80. letech se do obce sjížděli přespolní z Hlohovce, Ladné, Podivína, Rakvic, Břeclavi i Lanžhota a spolu s domácími tak hodovou svobodnou chasu tvořilo až 200 krojovaných, o deset patnáct let později byly slovácké hody v Lednici téměř u konce. Hojně navštívené hody lednických Němců se odehrávaly v obecním hostinci, ty české s převahou přespolní chasy u zámecké zahrady. V roce 1900 se dokonce německá reprezentace obce snažila slovácké „krobótské“ hody zakázat. 

Průběh a dojmy z lednických hodů konce 19. století nám mj. zprostředkovává i spisovatel Vilém Mrštík. Všímá si již početní převahy německé chasy i jejího dominantního postavení na náměstí. S lítostí a smutkem zároveň pozoruje skutečnost, že většina domácí slovácké chasy, ač zachovává svůj kroj, mluví již jazykem německým. „Ti chlapci již nemluvili, ale koktali, v pravém slova smyslu lámali krásnou, tvrdou svoji řeč, kterou je učila ještě matka, bylo těžké podívání na to, jak se jazyk jejich svíjí v nemotorných obratech mateřských slov. Mnohá z nich už ani neznali a nastavovali cizími. Původní jazyk jakoby jim někdo přes noc vyřízl a nový nasadil, tak divně se vyjímala srdci neznámá ta mluva…“ 

Slovácké hody se udržely v Lednici i v období meziválečném. Problémem však byla malá základna české sedlácké a rolnické vrstvy, ze kterých se rekrutovala svobodná chasa. V letech 1945 až 1951 udávají pamětníci počet krojovaných párů jen kolem šesti. V následujících letech se stávalo zvykem, že kroje se zakupovaly, či častěji jen zapůjčovaly, v sousedních obcích (Charvátská Nová Ves, Hlohovec, ale i jižní obce Podluží – Lanžhot, Tvrdonice). 

V současné době i přes různé přístupy k prezentaci a formě folklorního života v obci je již definitivně přijat názor, že Lednice náleží do národopisného regionu Podluží a je nedílnou součástí její západní (charvátské) části. Ve 21. století by měly lednické slovácké hody a kroje opět důstojně navazovat na svou více než dvě století trvající tradici.