Nástroje pro usnadnění přístupu

Lednice – lidové prostředí

Hody

Nejvýznamnější společenskou událostí na celém Slovácku byly a bezesporu dodnes jsou hody. Původní význam tohoto slova znamená konkrétní slavnostní čas spjatý s náboženskou událostí (např. Boží hod velikonoční); postupně se termín hody používaný na Moravě a ve Slezsku začal rovnat termínu posvícení v Čechách.

Doba konání tohoto výročního obyčeje má své historické pozadí a je většinou určena svátkem světce, jemuž je zasvěcen kostel nebo místní kaple. Potom jde o tzv. hody patronátní. Tak je tomu např. v Břeclavi (hody po svátku sv. Václava) a ve většině obcí na Podluží. Jen v Poštorné se ujaly tzv. císařské hody. Ty byly císařem Josefem II. oficiálně nařízeny roku 1786 (jednotné slavení o třetí neděli v říjnu po svátku sv. Terezie a sv. Havla). V 19. století se však většina farností vrátila ke svým patronům, popř. výjimečně začala slavit hody oboje. Toto podzimní datum bylo stanoveno proto, aby nezasahovalo do žní a dalších důležitých prací v hospodářství. Hody byly často spojeny s významnými výročními trhy a znamenaly na jedné straně možnost výdělku pro řemeslníky a obchodníky a na straně druhé nákup spotřebního zboží pro obyvatele vesnic. Stalo se tradicí, že se pořádaly i hody na více místech v obci, a to zpravidla podle sociálního či národnostního rozvrstvení. Ještě počátkem 20. století se na Slovácku místy držely prastaré posvícenské zvyky, které se však dnešnímu chápání světa příčí – veřejné popravy zvířat a přípravy pokrmů z nich. Jednalo se např. o „shazování kozla nebo berana“, „stínání kohouta“ či „mlácení kačera“. 

Hody v Lednici 1905, EÚ MZM Brno.

Hody tedy patří i dnes na celém Slovácku k vrcholům zvykoslovného roku, sice s větším důrazem na jejich společenskou než obsahovou stránku, avšak s trvající specifickou atmosférou. Hody jsou navíc jednou z mála soudobých pravidelných příležitostí k nošení lidových krojů a prezentaci místního folkloru.

Hody v Lednici patří mezi ty patronátní. Slaví se v neděli po svátku sv. Jakuba staršího a sv. Anny, tedy koncem měsíce července. Až do roku 1938 se v obci slavívaly hody dvojí – slovácké a německé, oboje na lednickém náměstí. Hlavními reprezentanty slavností vždy byla a je svobodná chasa zajišťující hladký průběh zábav a starající se o náklady s tím spojené. Podle popisu badatelů v 80. letech 19. století se v charvátské části Podluží slavily hody tři dny, od neděle do úterka. Před hody se sešla chasa, složila peníze a stárek přivezl 8 až 10 věder vína, které se uložilo do sklepa. Během hodů se tam chodilo se džbánem a víno se nosilo na taneční místo ke konzumaci. Přespolní chasa se též častovala přímo ve sklepě. Muzikanti byli po všechny tři dny rozděleni po domech chasy, kam docházeli k obědu a k večeři a kde i přespávali. V neděli se sešli po obědě u stárka, odkud se šlo do hostince. V pondělí se chasa scházela u druhého stárka (podstárka) a opět zamířila do místního hostince. V úterý potom chasa odcházela od domu některého staršího svobodného chlapce. Na večeři se do rodin zvali i přespolní chlapci. Tradicí byly rovněž hodky o následující neděli.

Organizace takové nákladné hodové slavnosti samozřejmě vyžadovala početnou a dobře spolupracující svobodnou chasu, a ta v Lednici koncem 19. století již chyběla. Zatímco ještě ve výše zmíněných 80. letech se do obce sjížděli přespolní z Hlohovce, Ladné, Podivína, Rakvic, Břeclavi i Lanžhota a spolu s domácími tak hodovou svobodnou chasu tvořilo až 200 krojovaných, o deset patnáct let později byly slovácké hody v Lednici téměř u konce. Hojně navštívené hody lednických Němců se odehrávaly v obecním hostinci, ty české s převahou přespolní chasy u zámecké zahrady. V roce 1900 se dokonce německá reprezentace obce snažila slovácké „krobótské“ hody zakázat. 

Průběh a dojmy z lednických hodů konce 19. století nám mj. zprostředkovává i spisovatel Vilém Mrštík. Všímá si již početní převahy německé chasy i jejího dominantního postavení na náměstí. S lítostí a smutkem zároveň pozoruje skutečnost, že většina domácí slovácké chasy, ač zachovává svůj kroj, mluví již jazykem německým. „Ti chlapci již nemluvili, ale koktali, v pravém slova smyslu lámali krásnou, tvrdou svoji řeč, kterou je učila ještě matka, bylo těžké podívání na to, jak se jazyk jejich svíjí v nemotorných obratech mateřských slov. Mnohá z nich už ani neznali a nastavovali cizími. Původní jazyk jakoby jim někdo přes noc vyřízl a nový nasadil, tak divně se vyjímala srdci neznámá ta mluva…“ 

Slovácké hody se udržely v Lednici i v období meziválečném. Problémem však byla malá základna české sedlácké a rolnické vrstvy, ze kterých se rekrutovala svobodná chasa. V letech 1945 až 1951 udávají pamětníci počet krojovaných párů jen kolem šesti. V následujících letech se stávalo zvykem, že kroje se zakupovaly, či častěji jen zapůjčovaly, v sousedních obcích (Charvátská Nová Ves, Hlohovec, ale i jižní obce Podluží – Lanžhot, Tvrdonice). 

V současné době i přes různé přístupy k prezentaci a formě folklorního života v obci je již definitivně přijat názor, že Lednice náleží do národopisného regionu Podluží a je nedílnou součástí její západní (charvátské) části. Ve 21. století by měly lednické slovácké hody a kroje opět důstojně navazovat na svou více než dvě století trvající tradici.

Lednický kroj
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  • © Okrašlovací spolek Lednice
    (webové stránky lednickykroj.cz)
  • © PhDr. Alena Káňová (texty)
  • Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu autorů zapovězeno.
  • Web vytvořil pixelhouse.cz
Lednický kroj