Lednicko-valtický areál (LVA) jako kulturní památka zařazená do UNESCO je známa především svými architektonickými a krajinářskými hodnotami. Obce tohoto území, náležící do národopisného regionu západní Podluží a částečně zasahující do jižní části Hanáckého Slovácka, však charakterizuje i výrazný a bohatý folklorní život. Jedno ze dvou hlavních center areálu – obec Lednice – je dnes spojováno především s tzv. vysokou kulturou šlechtické architektury a světoznámého zámeckého parku. Vedle zámeckého života však po staletí existoval i život v podzámčí. Lednice byla místem, kde se vedle břeclavského panství vyvíjel lidový kroj národopisné oblasti Podluží. Není náhoda, že první popis tohoto kroje přináší na počátku 19. století právě lednický rodák Josef Alois Zeman (1780-1825), jinak profesor polního hospodářství v Brně. V následujících desetiletích oblast navštěvují jak odborní badatelé, tak spisovatelé malíři či novináři. Přináší svědectví o nádheře a bohatství i o pozvolném úpadku lidového kroje a lidových zvyků. Postupný odklon od lidového oděvu a zvykosloví byl v Lednici tak masivní, že ve 20. letech 20. století již badatelé nezahrnují Lednici do národopisného regionu Podluží.
Právě nově zařadit, či přesněji vrátit obec Lednici na etnografickou mapu je cílem tohoto projektu. Nešlo by to samozřejmě bez skutečnosti, že se v obci po dlouhých desetiletích opět rozvíjí snaha o znovuvybudování národopisného života včetně obnovy původního kroje. Neděje se tak bez problémů a nedorozumění, ale i to k folkloru patří. Důležité je, že nechybí chuť, nadšení a snaha o porozumění zákonitostem vývoje lidového kroje a zvykosloví. Následující stránky tak pozornému čtenáři přiblíží vývoj národopisného regionu Podluží s důrazem na jeho charvátskou část, kam právě obec Lednice náleží. Historicko-etnografickou exkurzí se potom dostaneme k hlavní časové ose – 19. století a polovině století následujícího, kdy se folklorní život obce formuloval na základě německého, českého popř. charvátského vlivu. Hlavní pozornost je samozřejmě věnována samotnému lidovému kroji, a to od prvních zobrazení a popisů původními badateli a představiteli české kulturní sféry (J. A. Zeman, V. Mrštík, J. Herben, prof. J. Klvaňa apod.) po ukončení jeho přirozeného vývoje v 50. letech 20. století. Čtenáři budou seznámeni i s krojovými součástmi, způsobem nošení a příležitostmi, kam se jednotlivé varianty nosily.
Autorka připomíná i proměnu kroje po roce 1945, kdy dochází k výrazné změně ve skladbě lednického obyvatelstva. Kroj již nereflektuje historický vývoj západního (charvátského) Podluží, ale bez pravidel přebírá krojové prvky či rovnou celé součásti kroje ostatních částí tohoto národopisného regionu, dokonce i regionů sousedních. Důležitou součástí projektu je kromě textové části i obrazový materiál (od nejstaršího litografického zachycení kroje po jeho fotografickou dokumentaci).
Jsme na začátku dlouhodobé práce. Děkuji p. Jaroslavu Martínkovi a Okrašlovacímu spolku Lednice za přizvání k tomuto zajímavému projektu a těším se na milou spolupráci se všemi zájemci o lidovou kulturu v obci Lednice.
PhDr. Alena Káňová
